Život v matriarchátu

Duveryhodná, životaschopná a osvedcená alternativa

Po staletí skrytý, existuje však tento další civilizovaný systém, který by nás mohl ušetrit katastrofy ohlášené kolapsem naší civilizace. Toto je matriarchát. Život v matriarchátu nám umožní temto katastrofám se vyhnout. Moderní výzkum matriarchátu, vedený napríklad filozofkou Heide Göttner-Abendroth 1 objasnil to konkrétne. A výsledky tohoto výzkumu jsou skutecne inspirativní a povzbudivé.

Situace na Západe

Tato práce a toto nové paradigma jsou samozrejme stále do znacné míry ignorovány a ocernovány. Existuje dokonce pomerne rozšírená víra, že nekterá západní spolecenství žijí po dlouhou dobu v nejaké forme matriarchálních rodin. To vysvetluje, proc dáváme prednost pojmu „matriarchista“. Tyto údajné matriarchální rodiny mají velmi málo spolecného s vyváženým politickým, sociálním a ekonomickým systémem, který se v matriarchátech nachází.

Oslnivý vývoj

Situace západních žen se za poslední století dramaticky zmenila. Napríklad kanadská provincie Quebec byla kdysi symbolem zvlášte represivního katolického patriarchátu pro ženy. Behem nekolika desetiletí se stala jedním z míst na svete, kde vyniká ženská emancipace2 . Z „matriarchistického“ hlediska bychom mohli rychle shrnout soucasnou situaci. Západní ženy již prokázaly, že by se nakonec mohly stát rovnocennými muži v tomto svete koncipovaném a uvažovaném pro muže.

Žijeme v patriarchátu

Ve skutecnosti navzdory všem prínosum pro dosažení urcité formy rovnosti mezi muži a ženami na Západe stále žijeme v zásadne „patriarchistických“ spolecnostech. Také dáváme prednost tomu, abychom k popisu civilizace, ve které žijeme, používali spíše pojem „patriarchista“ než patriarchální. Matriarchální a patriarchální adjektiva byla príliš úzce spojena s rodinnými rolemi matek a otcu na Západe. Už si nemužeme dovolit hrát na loutky v této rafinované delící strategii, která je tak efektivní, že nechá vládnoucí trídu snadneji zvítezit. V matriarchátu nemá absolutne smysl pokoušet se postavit otcum proti matkám v rodinách, a potažmo mužum proti ženám. Tato „válka“ pohlaví je absurdní a nikam nevede.

Patriarchát a matriarchát se neomezují pouze na rodiny

Patriarchát a matriarchát jsou systémy, které se neomezují pouze na fungování rodin. V obou prípadech však hrají rodiny zásadní roli. Jedná se o dva ruzné typy civilizací. Každý z nich vyvinul politické a ekonomické systémy založené na svetonázorech se zásadne odlišnými cíli. Patriarchát navazuje vztahy nadvlády silou a rozdeluje populaci na víceméne hermetické trídy, které tvorí pyramidu. Matriarchát zakládá organizaci spolecnosti na ústrední roli matek v životním cyklu.

Mejte však na pameti, že lidské civilizace jsou neuveritelne složité. Cistý patriarchát nebo cistý nebo úplný matriarchát nikdy neexistoval. S nejvetší pravdepodobností žádný nikdy nebude existovat. Cílem matriarchistické strany je ukázat, že existují radikální, ale proverená rešení, jak dostat náš svet ze slepé ulicky, v níž se nachází. Naším cílem není vnucovat pohled na ostatní. Vetšina z nás si uvedomuje, že náš zpusob života je organizován a podmínen základnami, které nás vedou k naší ztráte. Naším cílem je ukázat, že jsou k dispozici hluboké zmeny našich kolektivních provozních pravidel založených na matriarchistických principech. A že obnoví nadeji na lepší dny pro naši komunitu a budoucí generace.

Matka je původem životního cyklu

Úplně první rodinný smysl, který existuje především pro každého z nás, je v první řadě ten, který nás váže k naší matce. Matriarchát tuto skutečnost uznává tím, že jasně identifikuje matku jako tu, která investuje celou svou bytost do vzniku životního cyklu. Kritická role spermie v procesu vytváření lidského života je srovnatelná s rolí oocytu. V tomto okamžiku jsou otec a matka na stejné úrovni. To, co matku odlišuje, je vystavení riziku mnoha aspektů jejího života během těhotenství, porodu a kojení. Obecně platí, že matky také hodně investují do prvních let novorozenců. Je to neocenitelný příspěvek matek k podpoře lidské společnosti.

Bůh Otec by byl matkou světa?

Patriarchát se staví proti těmto důkazům u všemohoucího otce, který by byl „matkou světa“3 , základ monoteistických náboženství. Slovo patriarchát tak odkazuje na původní nebo zakládající význam řecké přípony „arkhe“, přičemž zdůrazňuje jeho další smysl pro dominantní moc. Tuto roli zastávají patriarchové nebo otcové národa. V náboženstvích je především zachování této víry všemocného boha stvořitele hluboce a pevně zakořeněno v myslích občanů. Tato víra se výslovně vyskytuje například v preambuli Kanadské charty práv a svobod ústavního zákona z roku 1982.4

Udržujte stanovený řád silou

Prvním krokem k založení patriarchátu je dobytí území a násilné podrobení jeho obyvatel. Na politické úrovni pak patriarchové udržují systém, kde rozdělují národy do hierarchie několika úrovní rozhodovacích pravomocí. Tyto pravomoci má určená nebo zvolená menšina. Ozbrojené síly kontrolují tuto organizaci a jsou odpovědné za udržování pořádku. Samotní patriarchové, dříve téměř výlučně muži, zavádějí tento „řád“ ve svém zájmu, nikoli v zájmu lidí.

Soukromé vlastnictví: zásadně krádež

Na ekonomické úrovni zavedli patriarchové koncept soukromého vlastnictví, základ naší ekonomiky. Tento výraz pochází ze slovesa „zbavit“ samotného odvozeného z latinského „privare“, což znamená odnést ostatním to, co mají, nebo zbavit je práva na přístup. Zpočátku jde v podstatě o krádež. Noví vlastníci připravují ostatní o přístup na území, na které měli dříve volný přístup. V Kanadě a Americe je přes veškerou akrobacii koloniálních správ tuto realitu skrýt, je docela náročné vidět jinak, co se stalo národům domorodců5 .

Globalizace si klade za cíl privatizovat svět, to znamená ukrást jej ostatním

Cílem patriarchistické ekonomiky je udržet nebo zlepšit postavení privilegované vládnoucí třídy. K tomu dochází nejčastěji na úkor nižších tříd. Na Západě je ekonomickým systémem, který hraje tuto roli, kapitalismus. Přidává zásadu svobody trhu k soukromému vlastnictví. Hromadění soukromého majetku a bohatství vládnoucí třídou v posledních stoletích nepřerušovaně rostlo. Od 80. let 20. století se „neoliberální“ ideologie se svou konečnou zbraní trhů „globalizace“ vypořádala s „kolonizací světa“6 .

Rozdíl mezi bohatými a chudými nebyl nikdy výraznejší. Ekologická rovnováha našeho sveta nikdy nebyla tak nejistá. Samotná Zeme je tercem globálních jaderných a klimatických hrozeb. To vše je prímým dusledkem patriarchistické civilizace, která prevzala kontrolu nad naším svetem.

Vecný pár je patriarchální rodinnou nadací

Existence všemocného otce, který je zároven matkou sveta, neodpovídá nicemu na Zemi. Abychom tomu mohli verit, predstavili si patriarchové našich náboženství „nový svet“, kde by bylo možné i mnoho dalších vecí. Jednou z tech obzvlášte atraktivních vecí je myšlenka na vecný život, který by pokracoval v tom posmrtném živote i po smrti. Protože tato myšlenka prinesla nesmírný úspech, rozhodla se naše náboženství rozšírit ji také na rodinnou organizaci. Najednou díky „manželství“ muselo být i párové spojení rodicu „vecné“. Ve skutecnosti vydrží alespon do smrti jednoho z clenu páru.

Napríklad i dnes je jedinecnou událostí, která automaticky ukoncí manželství v provincii Québec, smrt. Jedinou další možností ukoncení manželství je rozvod. A tento musí být schválen soudcem, a to pouze ze trí možných duvodu7 . Jedním z techto motivu je cizoložství spáchané jedním z manželu (nevera). Názor patriarchisty lze ješte jasneji najít v etymologii slova manželství: mariage ve francouzštine; tj. rodina manžela („Mari“ ve francouzštine).8

Manželství zajištuje rust bohatství vládnoucí trídy

Zjevným cílem manželství je rust modelu soukromého vlastnictví. Patriarchové by pomohli napríklad manželským párum usadit se na malém kousku dobyté zeme. Legálne jim pridelují soukromé vlastnictví. Šírením nových rodin na území jedna takto provádela své vykoristování ve vetším merítku s každou generací. Je to velmi efektivní zpusob podpory kolonizace9 . Ekonomictí patriarchové byli tímto novým pohledem na rodinu potešeni. Umožnilo jim to ješte rychleji zbohatnout.

Páry nejsou o nic vectejší než život

Páry jsou samozrejme mnohem méne vecné než život. Osvobozeni od náboženské nadvlády jsme nyní svedky bolestivé a chaotické demontáže našich rodin10 , mel vydržet alespon celý život rodicu. Prekvapivé je, že jen velmi málo lidí se odváží zpochybnit tento model rodiny nebo dokonce jen víru páru vecných rodicu.

Dá se ríci, že lidská bytost je „prirozene“ monogamní?

Náboženské manželství institucionalizovalo monogamii, jedno manželství11 . Následne se rozšíril silný proud myšlenek, které se snaží dokázat, že lidská monogamie je „prirozená“. Jako by to bylo možné najít ve svete zvírat12 .

Je však težké najít shodu ohledne definice zvírecí monogamie. Duvodem je, že se nic nevyrovná tomu, co lidé institucionalizovali jako náboženské manželství se zvíraty. Ackoli existují pomerne široké definice, zvírecí monogamie se obecne chápe jako udržování stejného partnera alespon behem vegetacního období potomku. I když se budeme držet této laxní definice, dnes mužeme jen steží ospravedlnit strukturovanou lidskou monogamii. Cím více jsou dnes clenové civilizovaných spolecností svobody, tím méne je monogamie castá. To znamená, že krátké trvání rodicovského páru nesouvisí s rustem potomku. Lidská bytost tedy zjevne není prirozene monogamní.

Presto ve vedeckém svete stále rezonuje monogamie, která tento termín stále používá. Bez ohledu na to, jak nepravdepodobný je tento postulát, vedci jdou tak daleko, že popisují lidský reprodukcní režim jako „sekvencní“13 nebo „sériová“ monogamie.

Toto znení se témer kvalifikuje jako oxymoron. Predpona „mono“ ve skutecnosti jasne znamená „jedna“. Clovek si klade otázku, jak je možné dnes mluvit o lidské monogamii. Sekvence sexuálních vztahu s ruznými partnery muže nekdy nastat behem nekolika minut nebo hodin.

Je to, jako by západní vedecká komunita nemohla videt rodinu jinak, než z pohledu rodicovského páru14 .

Pokoušíme se nás presvedcit, že behem techto tisícu let lidské civilizace by nikdo úspešne neprovedl jiný rodinný životní styl než monogamii?

Konecným cílem patriarchátu je svet bez matky

Kolaps patriarchistické nukleární rodiny je evidentní, když sledujeme postupný pokles doby trvání rodicovských páru. Uchopení tohoto modelu však zustává základem patriarchátu i dnes. Manželství je však pouze prechodným krokem ke konecnému cíli patriarchátu prevzít kontrolu nad prirozeným rádem materství a stát se jediným tvurcem lidského života. Technologie asistované reprodukce se vyvíjely fenomenálním tempem, zejména v posledním pulstoletí. Stále více se približujeme konecnému cíli patriarchátu. Ten, kde se lidstvo (lidstvo z mužského hlediska) skutecne stane konecným stvoritelem života, témer bez prirozené pomoci. Protože k dosažení tohoto "výkonu" stále pocítáme na základne spermie a oocytu15 .

Po dosažení tohoto cíle již nebude mít manželství a nukleární model rodiny pro patriarchát žádný užitek. Ale ješte tam nejsme. A predevším, je to cesta, kterou chceme jít, abychom „zachránili“ lidstvo?

Nahradit patriarchát matriarchátem

Mužeme tedy identifikovat ctyri základní osy patriarchátu, ve kterém žijeme:

• Dobytí území a násilná kontrola nad rádem ustanoveným a rozhodnutým puvodne vládnoucí trídou;
• Víra v všemocného patriarchního boha, v puvodu všeho a všeho ovládajícího;
• Ekonomika založená na soukromém vlastnictví a rust volného trhu ve prospech dominantní trídy;
• Sociální organizace sdružující rodiny na základe posvátného svazku páru rodicu.

Založili jsme se nad základními osami patriarchátu, ve kterém žijeme. Jak by to mohlo vypadat v matriarchátu? Pokoušíme se na tuto otázku odpovedet presne v tomto manifestu. Navrhujeme nahradit náš patriarchát matriarchátem. Protože pevne veríme, že život v matriarchátu adekvátne vyreší mnoho základních problému, kterým celí naše civilizace.

Mýtus matriarchátu ovládan ženám

Zaprvé, v matriarchátu není svet urcen pro ženy. Zde je první mýtus, že je nezbytné odhalit. A to zpusobuje velké zmatky. Etymologie slova zahrnuje latinskou predponu „Mater“ (matka) a reckou príponu „Arkhè“, obe dobre známé. Ale „Arkhè“ se zde nepoužívá ve smyslu velení, dominantní moci nebo autority. Je to spíše „Arkhè“ v širším smyslu pro puvod nebo základ16 .

Matriarchát je tedy spolecnost, která uznává matky jako základ, zakladatelku a ústrední prvek. Nejde vubec o komunitu, v níž „dominují“ matky. Konvencní výzkum se tedy snažil hledat civilizaci, kde by se matky, a tedy i ženy, ocitly v dominantním postavení vuci mužum. Existenci tohoto druhu matriarchátu je skutecne težké prokázat.

Na druhou stranu mužeme snadno najít dukazy týkající se existence civilizací, v nichž matky hrají ústrední roli (nejen v rodinné sfére). V techto spolecnostech si muži nejcasteji zachovávají základní politické odpovednosti. To je jeden z casto uvádených duvodu, proc se postavit proti myšlence nazývat tyto spolecnosti matriarcháty. Pouze ukazuje, že se jedná o spolecnosti v rovnováze17 .

Pokud jim dáme status matriarchátu, mužeme je považovat za další dobre organizovaný politický, sociální a ekonomický systém. Je to primární inspirace pri psaní techto stránek.

Inspirující matriarcháty

Nedaleko v minulosti

Vezmeme si Irokézu, jednu z nejslavnejších matriarchátu. Ústava Konfederace Irokézu byla peclive prepsána zakladateli Spojených státu, aby ji mohli použít jako inspiraci18 .

Clánek 44 je jednoznacný, pokud jde o ústrední úlohu matek :

44. Prímý puvod lidí peti národu bude probíhat v ženské linii. Ženy budou považovány za predky národa. Budou vlastnit pudu a pudu. Muži a ženy sledují stav matkyThe lineal descent of the people of the Five Nations shall run in the female line. Women shall be considered the progenitors of the Nation. They shall own the land and the soil. Men and women shall follow the status of the mother. (preklad vlastní)19 .

Vyvážená sociální organizace Irokézu bohužel neprekrocila bariéry kultury a casu, tak blízké nám. Behem své historie se napríklad Quebecský národ casto priblížil indiánským spolecnostem. Prolínání techto kultur bylo pred nedávnem soucástí konkrétní reality. Napríklad frankofonní pocátky národa Métis jsou nepopiratelné. A mnoho francouzských Kanadanu hrde zminuje, že jim v žilách protéká „indická“ krev!

Matriarcháty byly mezi domorodými spolecnostmi v Severní Americe bežné. Práce na obnovení jejich postavení autentických matriarchátu je cenným zdrojem inspirace, která jim pomuže založit moderní matriarcháty. Barbara Alice Mann, hrdá potomka irokézského matriarchátu, je jednou z vedoucích osobností tohoto hnutí. Napríklad její práce se datuje založení Irokézské konfederace zpet do roku 1142. Tím se Irokézská konfederace radí mezi nejstarší dosud žijící demokracie s kantony Švýcarska a vládou Islandu.20 .

Ale považujte Irokézský národ za demokracii je jistě diskutabilní. Bez přímého rozporu s tímto tvrzením se Barbara Alice Mannová domnívá, že myšlenka rozdělení stejné politické moci mezi celou populaci je „předpisem pro katastrofu“ 21 .

Ostatně navrhujeme nový politický systém, který více odpovídá matriarchátům: Aviacracie. To znamená výhradní volební právo babiček.

Matriarcháty, které dnes ještě existují jinde

Realističtější definice matriarchátů nám také umožňuje vzít v úvahu několik matriarchátů, které dnes ještě existují, jako například Mosuo, Khasi a Minangkabau v Asii. Tyto poslední dvě zahrnují populace, které se počítají v milionech. Mosuo byl vybrán jako modelová komunita Mezinárodním institutem pro udržitelný rozvoj (IISD) v rámci padesátého výročí OSN v roce 1995.

Výboru odpovědnému za výběr 50 modelových komunit společně předsedali Pierre-Marc Johnson22 . In its press release, IISD reports that the matriarchal organization of the Mosuos has allowed them to maintain a fair distribution of wealth and resources for 2000 years 23 . IISD také objasnilo, že volba Mosuos jako modelové komunity měla inspirovat změnu jinde ve světě.

Na rozdíl od toho, čemu stále věří mnoho členů vědecké komunity, musíme tyto společnosti považovat za příklady, z nichž můžeme vyvodit velká poučení. Skutečně je z čeho čerpat inspiraci, my, kteří zdaleka nekvalifikujeme jako spravedlivé modely rozdělení bohatství a zdrojů.

Civilizační forma, která může trvat nekonečně dlouho

Obecněji řečeno, matriarcháty jsou civilizace, které spočívají na modelu cyklické formy, inspirovaném přirozeným životem. Komunita identifikuje matky jako svůj původ a poskytuje jim maximální respekt. Oslavují vrozené dovednosti související s mateřstvím. Poskytuje matkám základní role v organizaci a fungování těchto společností. Zajištění toho, aby rozhodovací orgány vždy podléhaly pravidlu konsensu, předchází situacím, ve kterých by se skupina mohla stát dominantní.

Máme před sebou důvěryhodnou, životaschopnou a osvědčenou alternativu k naší klamné patriarchální kapitalistické demokracii. Matriarchie jsou založeny spíše na cyklech než na růstové pyramidě patriarchátu. Nabízejí tak základní výhodu v tom, že mohou trvat prakticky navždy.

Citaci